Připomíná vám to něco?

Chodíte do svého oblíbeného jógového centra, na svoji oblíbenou lekci, máte oblíbenou lektorku nebo lektora a občas byste se jich na něco zeptali?

Snad pocit, že nechcete vypadat zvědavě nebo máte dojem, že by na vás neměli čas nebo vám to nedovolí obyčejný strach, se nakonec nezeptáte vůbec nic…

Ráda to tady a teď udělám za vás a o rozhovory se v průběhu příštích měsíců s vámi podělím.

Je jen na vás, zda si k tomu zapálíte voňavou svíčku, dáte si šálek oblíbeného čaje nebo kávy, zachumláte se pod hřejivý pléd a jednoduše si to užijete 😊

Zvu vás tedy do zákulisí lektorky Veroniky Marešové.

VERU, jak se máš, oproti minulému roku? Loni touto dobou jsi byla jednou nohou u knížek a tou druhou v józe…

Ahoj Jiti. Jako první bych ti chtěla poděkovat za to, že s námi tyto rozhovory děláš, myslím, že nám lektorům to pomůže se znovu nad některými věcmi zamyslet, a také jogíni a jogínky, co k nám chodí na lekci, zjistí trochu víc o nás.

Já se mám krásně a těžko srovnávat s loňským rokem, který byl plný nových věcí, plný shonu a velkých rozhodnutí. Práce od 9 do 6, a k tomu několik lekcí plus má vlastní meditační a ásanová praxe, no bylo to náročný, nejen pro mě… Minulý rok mě vyčerpal a teprve teď cítím, že mé síly jsou zpět posbírány. A taky je jaro, to pomáhá…

Co na tom rozhodnutí bylo nejtěžší? Dozvěděla ses díky tomu něco o sobě?

Rozhodnutí to bylo těžké. Přeci jen je něco jiného dělat jógu jen tak pro radost a stát se lektorem na plný úvazek. Já se díky tomu dozvěděla ne nejvíce o sobě, ale především o lidech, kteří mě obklopují. Podporu, kterou jsem dostala ze strany svého přítele a ze strany své rodiny byla a stále je tak obrovská, že vím, že sama bych to nezvládla. A to nemluvím s nadsázkou. Víš, ono rozhodnutí je jedna věc, ale druhá věc je každý den se utvrzovat v tom, že to bylo správné rozhodnutí. A přiznám se, že u mě přišly momenty pochybností. Především na konci zimy, přišla na mě únava a začala jsem nad sebou pochybovat. Mám na to? Půjde to? Pochybnosti jsou naší přirozeností, někdy je dokážeme zvládnout sami, ale já věřím, že stejně jako sdílená radost je větší, tak i sdílená starost se snadněji rozplyne. Já se obrátila na své blízké a opět se utvrdila v tom, že mít okolo sebe lidi, kteří ti pomůžou, když se cítíš pod psa, je vůbec to nejdůležitější na celém světě a to, na čem nejvíc záleží.

Jak ses vlastně dostala ke cvičení jógy a co pro tebe jóga znamená?

K józe jsem se dostala prostřednictví svojí maminky. Myslím, že to bylo tak před 11 lety, kdy mě vzala na první lekci. Já vždy dělala sporty a na józe se mi líbila její dynamika. Byla to lekce power jógy vedená naší Mončou z Vitality. Od té doby se k józe stále vracím, v různých obdobích byla má praxe intenzivnější a pak zase méně či vůbec. Největší zlom pro mě nastal v roce 2013, kdy jsem studovala magisterské studium v Praze a tam se potkala s Láďou Pokorným na lekci aštánga jógy (možná se to jmenovalo vinjása, teď si nejsem jistá). Ukázal mi krásu této jógy a já si ji zamilovala. Aštánga je pro mě dokonalým systémem, který mě tak nadchl, že teď jezdím do Prahy každý měsíc se v ní vzdělávat. Také jsem absolvovala několik kurzů se zahraničními lektory a ti mě v mé lásce k aštánze jen utvrdily. Nicméně nejvíc ti dá vždycky praxe. Praxe aštángy je dynamická a hluboká. Dotýká se až srdce a často i věcí, které jsem myslela, že už tam nejsou. Pomáhá mi na spirituální cestě a na cestě za mým největším cílem: být lepším člověkem. K tomu jóga vede. Pevně tomu věřím. Víš, většině lidí se nejdříve líbí ásany. Ty pohyby, pozdravy slunci, má to prostě něco do sebe a ani nemusíme vědět co. Ten důvod, proč u jógy setrváme, není však lepší trojúhelník nebo pes hlavou dolů, ale ten, že jóga nám dělá dobře uvnitř. A někdy s námi doslova dělá divy. Mně otočila život o 360°. Já jsem před deseti lety bylo úplně jinde, a to nemyslím fyzicky, ale v hlavě. A každý to může nazvat po svém – osud, karma, intuice, náhoda nebo dharma, nicméně cesty života a rozhodnutí, která děláme, nás vedou přesně tam, kde máme být. Ať už je to dobré, nebo špatné. Tomu věřím, a to je pro mě jóga, život, styl života.

Zkus popsat, jaké pocity máš na konci lekce. Při závěrečné relaxaci.

Jiti, pokud myslíš po lekci, kterou vedu, tak ty pocity jsou zase úplně jiné než při mé vlastní relaxaci, při mé vlastní praxi. Lekci s lidmi totiž vedu tak, že se snažím mít přehled, co se stále děje a popřípadě někoho trošku poupravím, tudíž to neberu jako svoji praxi. Dělám to pro lidi. Dělám to proto, aby oni zažívali to, co já při své relaxaci. Má vlastní relaxace je příběh sám o sobě. V minulosti si pamatuji, že jsem měla s relaxací problém. Vlastně jsem si ji ani nedokázala pořádně užít. Chtěla jsem z ní utéct a to především při domácí praxi. Na vedené lekce je to samozřejmě jiné, tam se úplně rozplývám a lítám si někde na nebesích. Ale i na vedených jsem v minulosti utíkala, především myslí. Nicméně občas to říkám na lekci, relaxace je vůbec tou nejtěžší částí celé ásanové praxe, hodně lidí si to vlastně neuvědomí, ale ásana je to náročná. Je to pozice strnulá, kde se s tělem vlastně nepracuje, ale pracuje se s naší mysli. Někteří se v ní vrtí, myslí, ale i tělem. Zvládnout pozici mrtvoly znamená znehybnit tělo i mysl, respektive nelítat myšlenkami pryč. To je těžké.

Dokážeš si v dnešní zrychlené době udržet vnitřní klid za každé situace? Prozradíš jak?

Největší krok jsem udělala, když jsem odešla z práce. V podstatě jsem se odpojila od hektické doby. Ale nemůžu říct, že se úplně vyhýbám dnešní zrychlené době, to by nebyla pravda. Vnímám to především v dopravě, autě, autobuse, tam ty uspěchané emoce srší snad nejvíc. Lidé jsou za volantem jako vyměnění. Nejvíc mi na zrychlenou dobu pomáhá jóga a meditace. Já bývala velký nervák, hrávala jsem závodně volejbal a to se vůbec nedá srovnat s jógou. Hrála jsem i rekreačně tenis, ten jsem také opustila. Hecovat se a soutěžit už mi nebylo tak příjemné.

Nejvíc bych doporučila meditaci. Může to být 5 min., ale 5 min. týdně udělá 35 min. a měsíčně, no však si to spočítej, a copak teprve rok! To už se počítá. Meditace dělá s myslí divy, to už je i vědecky dokázáno. Dokáže léčit různé nemoci, pomáhat při depresích, ale i těžších psychologických až psychiatrických onemocněních. Meditace mi na začátku vůbec nešla, ale to se není čemu divit, nejsme vůbec na nic takového zvyklí. Sedět a vlastně nic nedělat. Jednou se mě jedna kamarádka zeptala: „A to jako jde na nic nemyslet? Já myslím pořád.“ I proto jsem nejdříve nemeditovala, bála jsem se toho, nicméně právě aštánga jóga je výborná v tom, že se po čase stane meditací v pohybu. Vzhledem k tomu, že série má přesně dané pozice, které když si zapamatuješ, tak už jenom plyneš. Hlava si lebedí. Já se snažím vedle praxe meditovat každý den alespoň 15 – 20 minut a po zhruba 2 letech, co pravidelně medituji, cítím přínos veliký.

Taky miluju přírodu. Často vyrážíme s přítelem jen tak na procházky nebo na projížďky do přírody. V lese panuje takový klid, to nejde, aby to na člověka nepůsobilo, les je prostě boží místo. Obecně si myslím, že k tomu, aby náš život byl klidnější, stačí mít jednodušší život. Nemít přehnané nároky na sebe a na ostatní, nechtít mít luxusní život, ale naopak vést prostý život, užívat si malé věci, jako je slunce jeho východ a západ, dívat se na oblohu, dívat se na hvězdy. Život je jinde, jak řekl spisovatel.

Co je mimo jógu tvojí největší vášní?

Největší vášní vedle jógy je asi zase jóga. Ale ne, dělám si legraci. Já si ráda od jógy někdy odpočinu. Ne na dlouho, pak mi to chybí, ale někdy je potřeba vypnout úplně. Vedle jógy jsou mou největší vášní asi cestování a výlety do přírody. Před několika lety jsem žila v zahraničí, ve dvou zemích a cestování pro mě bylo opravdu skoro vším. Teď už se na to dívám trošku jinak, mám ráda Olomouc a okolí, a to mi docela stačí. Jezdím i na dovolené, hodně po republice, ale sem tam i někam pryč. Cestování mě hodně změnilo, myslím si, že v dnešní době by každý mladík a mladice měli aspoň na nějakou dobu vyrazit do zahraničí a trošku se otrkat. Je to krásná zkušenost, kterou člověk nezapomene do konce života.

Čeho si na sobě nejvíce ceníš?

To je Jiti asi nejtěžší otázka, co jsi mi dala. Vždy pro mě bylo a je těžké hodnotit sama sebe, právě především proto, že na sebe mám přehnané nároky. Nebo myslím, že teď už je to lepší, ale pořád to tam někde vevnitř trošku je. Nejvíc si na sobě cením asi toho, že jsem upřímný člověk, který nechce hrát žádný intriky. A i to jsem se musela trošku naučit. Měla jsem velký problém říkat „ne“. Nicméně ráda vidím v lidech to dobré a ráda nové lidi poznávám. Vždy jsem byla hodně komunikativní a to mi zůstalo. Cením si na sebe toho, že se dokážu s lidmi bavit o všem a také si na sobě cením toho, že se na lidi okolo sebe mohu vždy obrátit. Často jsem řešila problémy sama v sobě a se sebou, a zjistila jsem, že to není cesta. Když člověk potřebuje pomoc a chce pomoct, tak obrátit se na druhé je to nejlepší, co můžete udělat. Zjistíte, že nejste sami. A stejně tak já si cením toho, když se na mě někdo obrátí s dotazem, když se mě zeptá na můj názor, co si o dané věci myslím. Budovat vztahy s lidmi okolo sebe považuji za hodně důležité. Cítím to tak i v józe. Mám ráda, když se spolu lidi mezi lekcemi baví a trošku se seznamují. Líbí se mi ta komunita, kterou tímto tvoříme. Před pár týdny jsem pořádala první jógový víkend a tam jsem to taky cítila. Spojovat lidi mě baví a myslím si, že i tohle si na sobě cením.

Jak si představuješ „ideální den“?

Můj ideální den, je skoro každý den mého života. Možná to zní trošku jako klišé, nicméně je to pravda. 🙂 Ráno vstanu a buď mám lekci, nebo si dám svou vlastní praxi. Snídaně jsou velmi oblíbenou součástí mého dne, takže pak si dám vydatnou snídani. Během dne se buď vzdělávám nebo si dělám nějakou práci na počítači, pak něco uvařím nebo zajdu na oběd a odpoledne mám další lekci nebo lekce. Když mám třeba volné odpoledne, rádi si s přítelem zajdeme posedět, buď na jídlo, nebo nějaký drink. Také mám ráda akce s rodinou, právě jsme poprvé grilovali, a to můžu. Mám ráda prostý a klidný den. Nic extrémního ani nahoru ani dolů. Hledám rovnováhu v životě každý den a držím se hesla „v jednoduchosti je krása“.

Cestuješ ráda? Máš nějaké cestovatelské sny, plány?

Jak jsem už nakousla, cestování tvoří důležitou část mého života. Ať už je to na chalupu, výlet do lesa, nebo větší dovolená. Cestování mě vždy velmi bavilo a naplňovalo, nicméně začínám na sobě cítit i ten vděk ke své zemi a proto to nutkání vyjíždět do zahraničí už není tak velké jak bývalo. V červenci se chystáme s přítelem do Itálie a Rakouska, Rakousko mám moc ráda. Největší cestovatelskou akcí letošního roku pro mě je cesta do Indie, matky jógy. Už jsem tento výlet plánovala dlouho a letos se mi konečně podaří ho uskutečnit. Moc se těším a ani si nedovedu představit, jaké to bude. Myslím, že mě to hodně poznamená, ale nechci si dělat domněnky a předbíhat. Indie nebyla vždy mým cestovatelským snem, to se hodně změnilo, když jsem se intenzivně začala zabývat jógou. Vždy jsem moc chtěla jet do Jižní Ameriky, to protože jsem žila ve Španělsku a i se dlouho vzdělávala ve španělštině. Jejich kulturu miluju, miluju jak si užívají každého dne, miluju jak jsou vášniví a miluju jejich bezstarostnost. Od známých vím, že v Jižní Americe to má být ještě znásobené, což si vůbec nedovedu představit, musí to být krása, vidět temperament těch lidí. Bohužel ne vše je aktuální a tento sen si spíš zatím nechávám v hlavě.

Jaké životní motto je ti nejblíž?

První mě napadlo, že se podívám na Google a budu hledat různá motta, která by mohla vystihovat mou osobnost. Nicméně mé vlastní motto, které bude inspirované Eckhartem Tollem a dalšími mysliteli, je: „Žij tady a teď.” Protože nic jiného než přítomný okamžik není realita. Jenom teď máme potenciál konat a tvořit. Minulost se již stala a budoucnost se teprve stane. To co se děje teď, je vůbec to nejvíc a to jediné, co máme. A možná bych k tomu přidala i „… A nech žít”. V dnešní době plné nenávisti, si myslím, že je důležité hledat i vidět v lidech dobro. Nikdy nevíme, čím si daný člověk prochází, tak buďme milí.

Veru, děkuji za milé povídání.

Jitka Šínová

… z mého vnitřního zákulisí…

S Verčou jsme se seznámily před rokem, na jogínky vskutku originálně 😊… na letní zahrádce, na pivě, u jednoho stolu. Všimla jsem si její jógamatky, daly jsme se do řeči a zjistily, že chodíme do stejného jógového centra. Ona jako lektorka, já jako cvičenka. Tenkrát jsem si řekla, že si k ní půjdu zacvičit. Podařilo se mi to až dnes, po roce. Vzala jsem si den volna a šla na její ranní lekci. Ta „Vinjása jóga“ mně skvěle protáhla tělo a Veroničin charizmatický hlas mi zněl v uších ještě celé dopoledne, kdy jsem si vychutnávala na balkoně nejen vlastnoručně připravené frappé, ale i první doteky skoro letního sluníčka. Mile mě překvapilo, že nás tam „ranních jógových nadšenců“ bylo opravdu hodně. V tomto čase bývám už v práci a je to zase úplně jiný „level“ než když chodím cvičit odpoledne.

Všechno je ale tak jak má být a je paráda čas od času, udělat si den „jen tak pro sebe“ a jít tam, kam se běžně nedostaneme, zkrátka jít a užít. Enjoy Your Day! 😊

Redaktorka Jitka Šínová

Pracuje v nakladatelství a více jak 10 let se věnuje józe, která se stala přirozenou součástí jejího života.

Ve volném čase medituje, cestuje, čte, píše články, je kreativní a jednou by se ráda vrátila k oblíbenému malování.

Baví ji pečení muffinů, se zájmem si s ní popovídáte nejen o vaření, ale o všech životních situacích, v kavárně nebo u dobrého piva.

Má ráda módu, kterou ale bere s nadčasovou lehkostí a zůstává vždy sama sebou.

Je věčnou optimistkou, se smyslem pro humor a její celoživotní motto je: v jednoduchosti je krása.

Za všech okolností se na ni můžete spolehnout a nejčastěji ji zastihnete s upřímným úsměvem od ucha k uchu.

https://www.centrumvitality.com/wp-content/uploads/2018/05/Foto-Veronika-Marešová-2.jpghttps://www.centrumvitality.com/wp-content/uploads/2018/05/Foto-Veronika-Marešová-2-150x150.jpgcvZe zákulisí lektorůPřipomíná vám to něco? Chodíte do svého oblíbeného jógového centra, na svoji oblíbenou lekci, máte oblíbenou lektorku nebo lektora a občas byste se jich na něco zeptali? Snad pocit, že nechcete vypadat zvědavě nebo máte dojem, že by na vás neměli čas nebo vám to nedovolí obyčejný strach, se nakonec nezeptáte...Jógové studio v Olomouci⎟cvičení a kurzy