Připomíná vám to něco?

Chodíte do svého oblíbeného jógového centra, na svoji oblíbenou lekci, máte oblíbenou lektorku nebo lektora a občas byste se jich na něco zeptali?

Je to snad pocit, že nechcete vypadat zvědavě, nebo máte dojem, že by na vás neměli čas, nebo vám to nedovolí obyčejný strach, se nezeptáte vůbec na nic…

Ráda to tady a teď udělám za vás a o rozhovory se v průběhu příštích měsíců s vámi podělím.

Je jen na vás, zda si k tomu zapálíte voňavou svíčku, dáte si šálek oblíbeného čaje nebo kávy, zachumláte se pod hřejivý pléd a jednoduše si to užijete

Zvu vás tedy do zákulisí lektorky Janky Kvapilové.

Janko, co pro tebe znamená Jóga?

Inspiraci do života, tvořivost, rádce a pomocníka, díky kterému jsem změnila práci a vlastně způsob fungování v běžném životě, stále mě něčemu učí, je výzvou. Také mi umožňuje setkávat se s inspirativními lidmi.

Kdy jsi pocítila ten impuls stát se lektorkou?

To už ani nevím přesně. Snad v dětství, kdy jsem si velmi nadšeně hrála na učitelku a nejraději tělocviku. Maminka se mnou byla moc trpělivá, když jsem si v kuchyni rozložila všechny panenky a stále jim něco povídala. A pak na fakultě, kde jsem pracovala a cítila, že je potřeba vnést i do sedavého pracovního dne trochu pohybu, tak jsem začala vést v zasedací místnosti cvičení pro sekretářky a další zájemce.

Zkus popsat, jaké pocity máš na konci lekce. Po závěrečné relaxaci.

Těžko slovy uchopitelné. Poslední dobou vnímám úžasnou harmonii, nechce se mi do toho okamžiku ani nijak zasahovat slovy, nejraději bych se v té atmosféře úplně rozpustila, cítím často z účastníků jejich vnitřní krásu. Mám tyto chvíle nesmírně ráda.

Pro spoustu lidí jsi inspirace. Kdo je inspirací pro tebe?

Myslím, že se tak nějak všichni vzájemně inspirujeme ať už k tomu něco dělat nebo nedělat, a to v každém dni. Jestliže bych ale měla někoho jmenovat tak jsou to v současné době tito muži: ten „můj“, Dušan, učitel tajči z Brna Zdeněk Kurfürst, Mooji, Jára Dušek a velké obohacení mi přináší setkání s Matkou Meerou a její cesta skrze Ticho.

Dokážeš si představit, že bys dělala něco jiného? Vidím tě třeba jako spisovatelku…

Před několika lety jsem vůbec nevěděla co vlastně chci dělat. A teď? S přibývajícími lety si dovedu sama sebe představit přesně jak říkáš, jako spisovatelku, ale také jako cestovatelku, líbilo by se mi být i malířkou, i když nemaluji, mám ráda vůni barev a závěrem jsem moc vděčná za to, co můžu dělat teď. Plním si tyto své role vlastně i s jógou a spoustou nadšenkyň, se kterými vyjíždíme na jóga treky, kde objevujeme různé krajiny a zároveň cvičíme a navzájem se inspirujeme. Jsou to poslední roky nádherné zážitky.

Je něco ve tvém životě „co už dnes víš“?

Asi bych teď použila slova Sókrata: „Vím, že nic nevím“.

Co by ses ráda naučila od svého manžela?

To je kouzelná otázka. Řekla bych, že bych se chtěla naučit všechno, ale asi nejvíce jeho klidu, pokory, trpělivosti, pochopení, humoru a moudrosti. Každý den se vzájemně něco učíme. Je štěstí žít vedle tohoto muže. Když jsem nervózní, je v klidu, když na něco nadávám, je pokorný, když jsem nemocná a nechci zůstávat v posteli, on dokáže i takové nepohodlí trpělivě přijímat, když nerozumím nějaké situaci, vysvětlí mi ji, umí mě rozesmát a diskutovat se mnou nad „hloubkou“ života.

Vím o tobě, že ráda cestuješ. Co ses o sobě třeba dozvěděla?

Navzdory tomu, že mám strachy, jsem poznala, že jsem také odvážná. To je asi největší impuls, který mi cesty dávají, obzvláště, když jsem vyjela někam sama a cizí jazyky neovládám plynule. Navazuji na cestách mnohem jasnější kontakt se svou intuicí a to je báječné na cestě pozorovat. Taky to, že když už nemůžu, tak pořád můžu a že jsem vlastně hodně silná, navzdory tomu, když jsem doma, jsem občas líná a podceňuji se. Potřebuji proto občas někam vyjet, abych svou odolnost trochu podpořila.

Za co nejraději utrácíš peníze?

Nevím jestli nejraději, ale moc ráda za kafíčko. Poslední dny za vše, co se týká našeho bydlení, protože jsme udělali změnu a jsem do nového tvoření nadšená. Za cesty nikdy peněz nelituji. A těší mě, když můžu někoho překvapit nečekaně dárkem.

Jak velký rozdíl je v tom, co jsi chtěla ve dvaceti, od toho, co bys chtěla dnes?

Ve dvaceti jsem toho chtěla hodně. Chtěla jsem být horolezkyní a chtěla jsem mít hodně peněz… krásné auto, šťastnou rodinu, dítě…teď se spousta věcí naplnilo a touhy tak nějak upadají do pozadí, jsou tam, ale nejsou urputné jako dříve, vyplavou sice na povrch, ale hodnoty se trochu změnily. A někdy se přistihnu, že vlastně má velká touha je už po ničem netoužit, protože je s ní spojeno spousta komplikací. V tom vidím velký rozdíl v mém chtění.

Co se ti honí poslední dobou hlavou?

Štěstí z nového domova, osudy a životní příběhy přátel, Feldenkraisova metoda, mohla bych pokračovat, valí se toho do mysli stále hodně… ale jsou okamžiky, kdy to i ustává, blažené chvíle😊

Jaké životní motto je ti nejblíž?

Dnes mám to štěstí, že jsem se narodila.

Mám ten dar žít lidský život.

Nepromarním tuto příležitost a využiju všechnu svou sílu, abych se rozvíjela.

Abych otevřela své srdce druhým,

Abych dosáhla největšího poznání ku prospěch všech živých bytostí

Budu laskavá k druhým, nebudu se zlobit na druhé či o nich smýšlet špatně

Budu druhým co nejvíce nápomocna

Je to ranní modlitba od Dalajlámy a já si ji ráda v posteli než vstanu přeříkávám a znovu a znovu když vstávám se pokouším tomuto odkazu přiblížit.

Děkuji za rozhovor.

Jitka Šínová

… z mého vnitřního zákulisí…

Téma „poutě“ bylo při našem rozhovoru velmi silné a osobní. Zvlášť, když máme i jednu společně „odchozenou“. Pro Janku jsou tyto poutě jako jedna kartička při skládání puzzle, která zapadá do jejího života.

Vždycky si přála mít velký stůl, aby se tam scházela se svými nejbližšími. Její sen se jí splnil, v soukromém i jógovém životě.

Díky jejímu nadšení, přejícnosti, empatičnosti, pokory a skromnosti, a v neposlední řadě všem spontánním nápadům, které Janka dotáhne do konce, dokázala vytvořit příjemné setkávací prostředí, kam se člověk rád vrací.

Jóga je moje životní kamarádka. Umí naslouchat, je inspirativní, podpoří v těžkých chvílích, nikdy mě nezradila, není závistivá, nemá jízlivé poznámky, nesoudí mě, když udělám chybu… pořád mě něco učí. Prostě JE.  Stejně tak, jako životní kamarádka moje mamka, se kterou jsem strávila krásných 10 let jógováním na ostrově Rab. A tak jako je v Tai Chi rodina Yang, je pro mě v Olomouci Jóga rodina Kvapilova… a životní kamarádka Janka.

V adventním čase vám přeji klid a mír.

Jitka

A nezapomeňte, že o Vánocích chodí Ježíšek, ne kontrola na úklid 😊

Redaktorka Jitka Šínová

Pracuje v nakladatelství a více jak 10 let se věnuje józe, která se stala přirozenou součástí jejího života.

Ve volném čase medituje, cestuje, čte, píše články, je kreativní a jednou by se ráda vrátila k oblíbenému malování.

Baví ji pečení muffinů, se zájmem si s ní popovídáte nejen o vaření, ale o všech životních situacích, v kavárně nebo u dobrého piva.

Má ráda módu, kterou ale bere s nadčasovou lehkostí a zůstává vždy sama sebou.

Je věčnou optimistkou, se smyslem pro humor a její celoživotní motto je: v jednoduchosti je krása.

Za všech okolností se na ni můžete spolehnout a nejčastěji ji zastihnete s upřímným úsměvem od ucha k uchu.

https://www.centrumvitality.com/wp-content/uploads/2018/12/foto-Janka-rozhovor-2.jpghttps://www.centrumvitality.com/wp-content/uploads/2018/12/foto-Janka-rozhovor-2-150x150.jpgcvZe zákulisí lektorůPřipomíná vám to něco? Chodíte do svého oblíbeného jógového centra, na svoji oblíbenou lekci, máte oblíbenou lektorku nebo lektora a občas byste se jich na něco zeptali? Je to snad pocit, že nechcete vypadat zvědavě, nebo máte dojem, že by na vás neměli čas, nebo vám to nedovolí obyčejný strach, se...Jógové studio v Olomouci⎟cvičení a kurzy