„Všechno vychází z ticha. V tichu může být vykonáno více práce. Skutečný zážitek požehnání je beze slov.“ (Matka Meera)
Přes terasu právě přeběhla zrzavá veverka. Pozadí terasy zaplavuje bohatá zeleň a kopcovitý zalesněný svah na jehož horizontu za řekou láká k návštěvě dřevěný altánek. Terasu obepíná dokvétající magnolie, okvětní plátky zaplavují terasu a odráží svou krásu ještě chvíli, kdy opustily větve stromu. Květ magnolie je tak vznostný, svou krásou a čistotou mi připomíná květ lotosu. Stoleček a dřevěné židličky navozují atmosféru klidu a harmonie. Široké okno, za nímž mám tu úžasnou možnost pobývat sama v laguně klidu na břehu řeky Lahn v kouzelném německém Balduinsteinu. Sbor ptačích pěvců je velmi početný, a tak naslouchám zvukům přírody, která nás těší, i když prší, i když je zamračeno, příroda si nestěžuje. Jen my občas spíláme, že už je dlouho zima a kde to sluníčko je. Příroda spočívá v tichu, nechce po nás ať už své zádumčivé obličeje projasníme, a přestaneme se mračit, nechává vše, tak jak je. Nic nežádá. Jen já chci to, či ono, jen já a já stále něco chci.
Pokojík s květovanými závěsy, a krémovými doplňky těší mou ženskou duši. Působí teple a něžně. Vítá mou přítomnost tady a teď.
A co předcházelo tomu, abych se naskytla právě na tomto místě? Jednoho dne jsem zaslechla v rozhovoru přátel jméno Matka Meera. Spojovali ji s láskou, světlem, harmonií. Až po několika měsících jsem si vzpomněla a našla si na ni kontakt na internetu. Její návštěva Prahy byla jedinečnou příležitostí, jak se s ní velmi jednoduše setkat. A pak následovala cesta s organizovanou skupinkou do Schaumburgu, místa jejího současného působení. Adventní víkend byl tak sváteční, má duše v tiché přítomnosti Matky Meery spočívala v hlubokém míru, nic nehledala, stačilo jen být. Podruhé jsem tuto návštěvu chtěla zažít jen sama se sebou, a tak jsem se vypravila sólo. Jsou cesty, které nemusí trvat týdny či měsíce, stačí pět dnů, aby se vetkly do nitra duše jako drahokam. Sama, ale ne osamocená.
Před každou cestou, kterou uskutečňuji individuálně zažívám docela intenzivní vnitřní pnutí. Nové místo přináší pocit neznáma a nejistoty, dopravuji se kombinovaně autobusem z Prahy a pak vlakovými spoji. Spoje byly těsně navazující bez velkých pauz mezi přestupy, tak se mi stalo, že do vlaku ve Frankfurtu jsem téměř naskakovala jako poslední. Němci mají spoje jako hodinky, přesun k nástupišti tedy proběhl úprkem jako ve filmu „Sám doma“. Ani nevím, jak se mi podařilo zorientovat se, ale seděla jsem ve vlaku. Výhoda skupiny a navíc organizované je, že se nemusím o nic starat, na druhé straně je potřeba se přizpůsobit a komunikovat. Chtěla jsem tentokrát mluvit co nejméně a také realizovat svá cvičení a mít čas na krásné knihy. Také máte někdy chuť být zticha? Vzpomínám dodnes na nekonečné napomínání rodičů i učitelů. Buď už zticha. Tak kouzelné přání. Kéž se jednoho dne naplní a pochopím, „že jsem z ticha“.
Páteční večerní meditace probíhá stejně jako ostatní dva dny víkendu na zámku Schaumburg nad Balduinsteinem. Po celou dobu panuje v naplněném sále posvátné ticho, přesto, že je nás odhadem přes dvě stě. Jak úžasná trpělivost se náhle v každém probudila, respekt, pokora a úcta. Neuvěřitelný příval energie panuje v sále i dlouho před příchodem Matky Meery. Je možné sem přijít již hodinu před večerní meditací, což je velmi příjemné. Mnozí se opakovaně vrací, a to cestují i přes oceán.
Pátek je věnován společné meditaci bez daršanu. Všichni tedy zůstávají na svých místech, než vstoupí drobounká Matka Meera, přitom plna síly, respektu, klidu a jemnosti. Cítím v ní všechny aspekty od majestátnosti a moudrosti až k tomu nejněžnějšímu objetí a pochopení. Nelze to vyjádřit snadno. Má mnoho podob a přitom zůstává naprosto pevná, nekolísající. Ocitám se v průběhu meditace v prázdnotě, ráda bych ji popsala, ale nejde to.
A co probíhá na této cestě, jejíž vyvrcholením jsou tři setkání s Matkou Meerou v průběhu dne?
Sluneční paprsky tentokrát ťukaly na okno. A já se po první večerní meditaci velmi dobře vyspala, slastně, hluboce.
Mnoho času tu věnuji cvičení jógy, meditaci, oblíbeným čikungům, procházkám a psaní. Vše, co dělám ráda a nevynechám ani dobré jídlo, které si tu mohu uvařit, případně si někam dojít. Sobotní den věnuji procházce podél řeky Lahn, jdu pěšky až do Limburgu. Potkávám průvodkyni volavku popelavou, ukazuje se mi na okraji stezky, pak zase na větvi stromu, předvádí svůj ladný let a loučí se se mnou pohledem z druhého břehu řeky. Cvičím čikung u řeky. Odstíny zelené a bohatství vegetace je velmi příjemným prostředím. Slunce si dnes také vyšlo, prohřívají mě jeho paprsky, slastný to pocit. V městečku Diez nakupuji u velmi ochotného prodavače, dokonce mi ukrojil i kus chleba, ne půl ale krajíčky z tmavého bochánku, protože bych vše nespotřebovala. Příjemný nákup pokračuje u paní ve zdravém obchůdku, která zase rozděluje balík dvou párů ponožek a bez váhání mi prodává pouze jedny. Všichni se usmívají a ptají odkud jsem a dokonce chválí mou krkolomnou němčinu. Jsou milí. Limburg je v záři slunce zaplaven turisty. Není divu, je to velmi hezké městečko se starobylým jádrem proplétajících se uliček, které lemují hrázděné domečky jako z pohádky. Na zpáteční cestu jsem si před prohlídkou města zakoupila jízdenku na vlak a měla jsem velké štěstí, protože bylo 15 minut před uzavřením pokladen a já potřebovala ještě koupit jízdenku zpět do Frankfurtu z Balduinsteinu na pondělí. Někdy až žasnu, že mi vše vychází tak vstříc. Zalidněný Limburg uspokojil mou touhu po dobré kávě v příjemném prostředí, ale dvě hodiny pobytu zde byly naprosto dostačující. Chci nechat hladit své nitro jen klidnou oázou Balduinsteinu.
Ztrácím se ve vlastní zuřivosti. Cesta k harmonii je dlouhá. Nedaří se mi uzavřít vstupní okno-dveře, kterým vcházím do apartmánu a je dobré jej zamknout. Mnoho pokusů, skřípnu si prst mezi pant, valí mi krev z prstu ve chvíli, kdy potřebuji odejít, abych včas došla do Schaumburgu, kde probíhá meditace. Stále nezamknuto. Vyžaduje to systém a samozřejmě klid, jak mě majitel ujišťoval. Lepím si prst a znovu zkouším, jde to naprosto lehce. Zajímavé. Na večerní daršan kráčím klidnou ulicí Balduinsteinu a navazuji na kopcovitý lán pole, jehož žluté květy řepky lemují cestu až na samotný vrchol k zámečku. Je to příjemná půlhodinová procházka a má své kouzlo proti zkušenosti z předešlého pobytu přijet a odjet autem, což však bylo nezbytné. Ačkoliv se velmi ráda seznamuji s novými lidmi, zejména, kteří sdílí stejné naladění, tentokrát upřednostňuji jen bytí se sebou a je to opravdu velmi ozdravující.
Matka Meera vchází do místnosti v nádherném zlato-červeném sárí. Od svého mládí předává vnitřní klid všem lidem stejně, bez jakéhokoliv separování a podmínek, nevyžaduje žádnou víru. A kdo chce, může přispět donativo (dobrovolný příspěvek). Finance putují do školy pro děti, kterou založila v Indii.
Jeden po druhém přistupujeme k Matce Meeře, poté se vracíme zpět na své místo. Téměř dvě hodiny probíhá daršan. Spočívám v oáze světla, nepopsatelná síla a energie zaplavuje mé tělo i nitro. Pocit záplavy energie střídá hluboký klid a mír. Představte si, že si připravíte voňavou levandulovou lázeň, slastný pocit zaplaví vaše tělo i smysly. Místo levandule jsem se koupala v lázni klidu a míru, byl ve mně a já v něm, trval velmi dlouho. Jsou situace, které se slovy vyjádřit nedají, jen zažít, toto je jedna z nich. Navíc každý z nás má velmi osobité vnímání. Pociťuji neuvěřitelnou vnitřní sílu. Žádná slova, žádné odpovědi a otázky, jen tiché bytí.
V přilehlé místnosti je knižní obchůdek. Tady jsem si v minulém roce zakoupila knihu, díky níž jsem se o Matce Meeře dozvěděla více, její život tu popisuje její opatrovatelka Adilakšmí. Dnes jsem si pořídila knihu od Sonie Linebaughové, která pochází z USA a je jako každý z nás „hledačem“ světla či řekněme spokojenosti ve svém životě. Její prožitky jsou v něčem shodné, přesto máme jen svou vlastní cestu, a to je krásné. Jsou to pouze vlastní volby, kudy, jak a kam kráčíme.
Proti včerejším paprskům slunce dnes klepou na okna kapky deště. Obojí je v přírodě tak vábné. Po svých ranních rituálech, nic vážného, meditace a cvičení s příjemnou snídaní, se vydávám na krátkou procházku. Protější svah nad řekou s vyhlídkovým místem, na které vzhlížím zespodu svého apartmánku, mě přitahuje svou exotickou stříškou altánku, pod kterou lze cvičit čikung. Cestu jsem našla a odměnou je krásný výhled a velmi hezké zázemí na cvičení. Kapky deště něžně bubnují a doprovází svou melodií mé pohyby. Krátce po zahájení sestavy se před mýma očima objeví obrovská křídla volavky a já se už nemohu zbavit pocitu, že je příjemnou společnicí mé cesty. Zcela mě ohromila svou blízkostí.
Den plyne klidným tempem, jarní deštík projasňuje zeleň a přináší svěžest do života. Cvičím již třetí den čikung na kostní dřeň, potřebuji se v něm více ukotvit a tady se daří.
Štěstí se na mě usmívá i při závěrečném dnešním daršanu. Při vstupu jsem obdržela lístek s „MM“, moc tomu nerozumím, předávám ho v sále organizátorovi, který mě usazuje bezprostředně blízko Matky Meery, snad blíže už to ani nejde. Samozřejmě, že jsem si to přála, ale s pokorou jsem byla nastavená přijmout jakékoliv místo. Nevím jakým přičiněním jsem se k tomuto místu dostala, neznám vůbec organizační postupy, ale jsem šťastná. Včera jsem na Matku Meeru vůbec neviděla, dnes je téměř na dosah, má nádherné růžovo-zlaté sárí, vidím ji tak jasně do tváře, láká to mít oči otevřené po celou dobu, ale v okamžiku kdy své oči zavírám, pociťuji oázu světla, snad to mohu přirovnat ke slovní hříčce „jsem jako ve vatičce“. Přijímám daršan mezi prvními, ale není to vůbec důležité. Po celou dobu všichni sedíme na místě, než před Matku Meeru poklekne poslední účastník. Pak následuje krátká společná meditace. Vnitřní hlas volá, jsem jako v ráji, když všichni opět povstáváme a meditace končí. Přesto nikdo nespěchá, její energie a poslání přinést na svět světlo je nepřetržitě v éteru.
Cesta zasáhla i praktickou oblast fungování ve světě. Díky ní jsem se byla nucena naučit zase něco nového s mobilem. Tedy hlavně díky manželovi, který mě trpělivě na dálku navigoval, například, jak si stáhnout mapy, jak si zapnout telefon, když došla baterie a velmi užitečnou věc jak navolit budík, abych dnes v den návratu vstala ještě před pátou. Pár takových cest a možná obsáhnu polovinu funkcí mobilu. Je hezké spojit to vnější s vnitřním a o obojí se starat.
Přeji vám hezké toulky ať už se dějí kdekoliv a jakýmkoliv způsobem, nechť jsou přínosem k vnitřní radosti a lásce
Jana
„Lidé jsou příliš aktivní a zřídkakdy tiše sedí. V tichu může člověk získat více, protože všechny jeho činnosti jsou soustředěny do jednoho bodu. Mým učením je předání „Boží esence“, která je nezbytná. Dávám každému přesně to, co potřebuje. „
Matka Meera