Že existují andělé, vím.
Že mi jich už několik během mé cesty životem proletělo nad hlavou, mám uloženo ve svém srdci.
Že potkám skupinku andělů, během mé poutní cesty, jsem netušila.
Vydala jsem se na jóga trek, jarní horskou krajinou. Sraz jsme měly na nádraží, u okénka prodej jízdenek. Pro mnohé, asi naprosto běžné okénko. Byl čas srazu, ale já nikde neviděla žádnou známou tvář. Vyšla jsem ven z haly a za pár okamžiků jsem se srazila se svým prvním andělem Helčou, která mi ukázala, že to správné okénko je úplně jinde, než jsem původně stála. Když jedete vlakem po 20ti letech jako já (ano, to číslo je opravdu tak velké) to koukáte, jak i taková maličkost v podobě prodejního okénka, je ve finále velmi důležitá věc.
Cesta vlakem pohodově uběhla a já krátce po příjezdu, po zahájení našeho putování zjistila, že moje mobilní aplikace na mapy, kterou jsem konečně měla možnost vyzkoušet, nefungovala. A ani rezervní, stará dobrá papírová mapa se nejevila jako ideální, jelikož postrádala drobné, ale důležité detaily. Doma před cestou jsem si říkala, jak parádně jsem tentokrát vybavená.
Eva, můj druhý anděl, mi následující den nabídla barevně vytištěnou a přesnou mapku celé naší cesty, kterou měla navíc.
Na vršku v Hynčicích pod Sušinou, stál jen pár metrů za mohutným puklým stromem kříž, s krásným andělem. Vypadal, jakoby právě přilétl, z toho nádherně modrého nebe nade mnou. Bylo to znamení, andělské znamení.
Těsně před prvním ubytováním mi na mobil přišla zpráva, že se uvolnilo místo na workshop pranajáma a meditace s Deepem Kumarem z Indie, kde jsem byla pro obsazenost vedená jako náhradník. Pochopitelně jsem z toho měla ohromnou radost a v srdci mě hřál ten známý pocit, že další anděl při mně stál.
Během cesty, kdy jsem překonávala přírodní překážky v podobě spadlých stromů formou „přelez přeskoč podlez“, čvachtala a bořila se pěkně měkkým terénem, kdy jsme si všechny poutní duše byly navzájem oporou, mi došlo, že tady se to těmi anděly jenom hemží.
Že jsem se sama stala andělem, mi projelo hlavou v ten moment, kdy mě kamarádka požádala, zda by mohla jet při přesunu lanovkou se mnou. Věděla jsem, jak moc je to pro ni důležité, a po nasednutí na sedačku lanovky jsem rozevřela svoje ochranné křídlo – mou dlouhou paži, kolem jejích ramen. Nakonec to byla parádní a veselá jízda.
Po třech dnech putování a jógovém cvičení, stál přede mnou cíl. Poutní místo – hora Matky Boží v Králíkách. Za dobrovolného a velmi užitečného mlčení jsem vystoupala po 1,5 km do strmého kopce, až ke klášteru. Asi v polovině cesty mě má intuice krokově sladila s Deniskou. Byla mým dalším andělem a k samému vrcholu jsme došly již v naprosté synchronizaci. Věděly jsme, že to bylo vzájemné a velmi silné.
Opět se ukázalo, že když nic neočekávám, dělám věci s radostí, lehkostí a láskou, andělé vždy přiletí.
A nejsou to jen ti moji blízcí, ale i ti, které znám jen tak vzdáleně.
Je na každém z nás, jestli si svého anděla pozveme do života dál.
Jitka
„OPPORTUNITIES ARE LIKE SUNRISES. IF YOU WAIT TOO LONG, YOU MISS THEM.“
William Arthur Ward
… a proto děkuji Jance, že mi dala příležitost, poslat do světa můj první článek.