„Ahááá“ 🙂
Tak tímto citoslovcem jsem spolu s mnohými „jogínkami“ provázela některé výroky indického učitele Deepa Kumara, který zavítal na pozvání dvou nadšených lektorek jógy do Olomouce. A pak už své povídání často takto zahajoval „ahááá“, přidal úsměv, který vyvěral ze srdce, čistý a srdečný, přátelský a nadšený předávat to, co je našim společným zájmem, ba přímo způsobem života – jógu.
Vlastně jsem se na třídenní učitelský kurz přihlásila ze zvědavosti. Nebyla to touha získat nové informace, protože nezvládám zcela zpracovávat a uvádět do praxe ani ty předešlé. Druhou záminkou bylo setkání s jinými lektorkami, cítím v nich jógovou rodinu, stejně jako to mám v tajči rodině. Už jen spolu být a vědět, že nás něco spojuje. To druhé se naplnilo v nádherném jedinečném kolektivu, který se zrodil a zase odešel. Octla jsem se v bezčasí, kdy se mi dařilo užívat veškerého povídání o poslání jógy, praktikování pozic a zejména role učitele. To, co nám Deep předával, sám prezentoval, a proto jsem každé ráno s nadšením vstávala a těšila se na zahájení dne v klidné meditaci v úžasném objetí kamarádek, to „jedno“ jsem tu vnímala, aniž bych se o něco snažila. A i když jsem neprahla po nových technikách, přesto mi mnohé informace vnesly zase více jasu do vnímání těla i mysli.
Stanovila jsem si jeden večer proto, abych se rozhodla pozměnit celý nadcházející týden a pustit veškeré původní plány proto, abych se účastnila dalšího kurzu, tentokrát yin jógy, který představoval zase trochu jiný pohled na jógové pozice a vůbec pohled na naše fungování.
Osobnost Deepa mě přesvědčila, že není dobré váhat, když je příležitost přímo „pod nosem“. Jsem ráda, že jsem si tu mohla potvrdit důležitost relaxace, uvolnění a schopnosti radovat se ze života v jógových pozicích, tanci, zpěvu a smíchu. Ano, i smích, a to vedený jako cvičení, se rozléhal celým prostorem a já si uvědomovala ten zřetelný moment, kdy smích rozpouští minulost, budoucnost a přináší úlevný pocit prostoru v bytí. Smích se mi dostal „pod kůži“ a je mi s ním dobře. Stejně jako si uvědomovat přes den své spánky, jestli je nemám zbytečně sevřené a v napětí nebo jestli se tedy zase netoulám při mytí nádobí nebo sprchování někde v Centru vitality nebo na nějakém výletě, na který se těším. „Nasála“ jsem opravdu mnohé užitečné informace, jak správně zaujmout nejednu jógovou pozici a k čemu mě má vést. Jak nás dech vede k tomu, zda je pozice správná, nebo při staženém dechu je ještě třeba něco doladit, aby dech plynul volně. Vždyť i mistr světa v horolezectví Adam Ondra zmiňuje, že se musí soustředit na to kam dát správně nohu, aby správně dýchal a dokázal se rychle rozhodnout, jak ušetřit energii.
To nejpodstatnější, co jsem si odnesla, byla radost ze života. Vděčím Deepovi za jeho otevřené a radostné srdce, které dokáže zasévat semínka radosti a lásky i do života kolem sebe.
Školení, semináře a kurzy. Většinou ve mně vyvolávaly pocit sáhodlouhé nezajímavé přednášky. Tady jsem si přála, aby pokračoval kurz ještě sedmý, osmý a další den. Přeji vám, ať potkáte tak dobré učitele, jako se mi to přihodilo tentokrát, a i kdyby vás oslovila jen jedna jediná informace, tak ať přispěje ke spokojenému a radostnému životu. Nakonec stejně skončíme u prohlášení Sokrata „Vím, že nic nevím“, jak nám Deep připomínal.
Má zvědavost, ačkoliv nezní tato vlastnost příliš pozitivně, mi byla velmi prospěšná. A tak můžeme nahlížet i na ostatní děje života. Ne vždy se vše jeví přívětivě, ale nakonec nás to přivádí k blahodárným prožitkům a změnám. Někdy si na to „ahááá“ musíme počkat déle, než jen například po dobu vysvětlení vedoucí k drobné změně v pozici, protože i život je náš učitel a někdy musí nechat něco projít, než se vyjádří. A tak můžeme být zvědaví, ale trpěliví.
Janka