jógový pobyt na poloostrově Hel
Proč nezkusit trochu jiný směr k moři, než obvyklejší jih? Skoro by se dalo napsat „fotbalová jedenáctka“, v našem případě jógová, se vypravila na sever k našim polským sousedům. Využily jsme možnost, pro někoho opět možná méně častého dopravního prostředku, vlaku Baltic express, za poznáním jiného kraje, sebe sama i sebe navzájem. Přístavní město Gdaňsk, metropol pomořského vojvodství, ležící v pomoří na řekách Visle a Motlawě mě nadchlo svým osobitým kouzlem, stejně jako jedinečný výběžek v severním moři poloostrov Hel, jež jsem navštívila před čtyřmi roky s kamarádkou. Prostě, někdy mám touhu, aby to, co mě tak oslovilo a zaplavilo svou energií, se stalo následně i součástí ostatních a zároveň nás provázel společný zájem, jóga.
Vesmír nám dopřál dokonalé slunečné dny, které podtrhly dojem z navštívených míst. A proč s jógou až tak daleko? Ano, cvičit lze i doma, ale vnímám, že ruku v ruce jde odkaz jógy, který lze rozvíjet i cestováním a formuje naši osobnost, jako například sebekázeň, vytrvalost, nenásilí, atd. Překonaly jsme nemalé zpoždění vlaku cestou zpět s nefungující klimatizací a věřte, holky vůbec neremcaly. Stejně jako když jsme přes hodinu čekaly na večeři v gdaňské vyhlášené restauraci „Pierogarnia“, obdivovala jsem trpělivost, klid a žádný spěch u všech. Odměna byla opravdu vydatná pro náš žaludek a zároveň zážitkem v ochutnávce místní speciality. Některé z nás musely opravdu své ego zahodit, když se musely smířit s nekomfortním spaním první noc v Gdaňsku na uzounké rozkládací sedačce, byť krásného historického hotýlku. Nenadávaly, jen konstatovaly a podivily se, to je vše, jiný by byl nadmíru zlostný. Opět přece jen přišla malá odměna ve velmi chutné láhvi vína, kterou s omluvou majitelé jinak velmi stylového místa v centru města, věnovali. Řeklo by se útrapy, ba ne, celá tato výprava ve mně zanechala jeden velký pozitivní zážitek. Cesty vskutku ukazují, jak na tom jsme, a to, co se odehrává na jógové podložce nám může být dobrým „rádcem“ do života.
Článek o své cestě na poloostrov Hel s kamarádkou jsem už napsala, ale každá cesta, byť na totožné místo, je jiná. Jsem plna vděku, že se podařilo vše tak, jak jsem si přála. Hotel, ve kterém jsme po tři noci pobývaly na poloostrově Hel nabízel velmi vstřícnou a přátelskou atmosféru, stejně jako místo, na kterém se nacházel. Byl obklopen borovicovým lesem v klidném prostředí, ideálním pro cvičení jógy i procházky, když se chcete před slunečními paprsky na chvíli schovat do stínu. Bohužel jsme nemohly využít cvičení pod širým nebem, neboť severní vítr, jak se zpívá v jedné písni, je krutý a teplota byla ještě nízká, ale sál na cvičení byl naprosto komfortní. Rám dne tvořily lekce jógy, ale někteří v časných ranních hodinách neodolaly tomu vstát a uvítat den východem slunce. Byl okouzlující. A stejně tak jsme se loučily s prožitky dne při západu slunce. Plnými doušky jsme nasávaly svěží voňavý vzduch a nechaly se jím ovívat. Jedna strana poloostrova je otevřená a poskytuje velmi dlouhou dechberoucí několikakilometrovou písčitou pláž. Pohled na ni mě přitahoval jako magnet, proto jsem se sem vrátila a kéž zase vrátím. Na druhé straně, jen pár minut opačným směrem na Helské kose je moře klidné, jelikož se jedná o rozlehlou zátoku směrem k pevnině. Pohled na klidnou hladinu je mírumilovný. Jak rozdílné tváře tohoto živlu jsou znát na tak maličkém prostoru. Uprostřed se táhne táhlý pás borovicového lesa, a na samotném konci se rozprostírá malé městečko Hel, kde lze navštívit například Fokárium, záchrannou stanici pro tuleně. Každý si tu může najít tichý kout v přírodě, ačkoliv se jedná pouze o úzký 33 km pás písečných dun, který vznikl působením mořských proudů a větru, v jednom místě široký pouhých 175 metrů.
Elementy se tu snoubí v jednu přitažlivou píseň, která vypovídá o jejich mocné energii a my je mohly zažívat v plné síle. Slunce nás probouzelo každý den, vítr foukal do našich vlasů, mocná síla vodního živlu přitahovala náš pohled, od kterého se nedalo odtrhnout a hebounký písek hladil naše chodidla při chůzi na pláži, jejíž konec nebyl na dohled. Vivat přírodě, která nás bere do své náruče, dobíjí naši energii, ozdravuje. Vivat lidem, kterými se obklopujeme, vzájemně se dobíjíme, ozdravujeme a sdílíme své cesty.
Přeji krásné nejen léto a báječné chvíle na jógové podložce i mimo ni.
Janka
A níže poetická a výstižná pasáž od parťačky naší výpravy, Jitky:
Tichá meditace v pohybu
Po dlouhé době jsem šla tolik kilometrů podél moře – a přesto to nebyl výkon, který bych si odškrtla ze seznamu. Byla to vnitřní pouť. Dlouhá, klidná meditace, která se odehrávala v každém kroku, v každém dechu, v každém pohledu na nekonečný horizont Baltského moře.
Bylo nás šest žen. Každá se svou vnitřní krajinou. Občas jsme se potkaly, míjely, vyměnily úsměv, zachytily si navzájem okamžik na fotografii. Ale většinu času jsme byly každá ve svém tichu, v hlubokém spojení sama se sebou. Navenek jsme šly společně, ale každá nesla svou vlastní meditaci, svou vlastní očistu.
Slunce hřálo a hladilo mi tvář jako tichý přítel, mořská voda osvěžovala mé nohy a jemný, bílý, vlnkovatý písek masíroval mé chodidla tak, že jsem cítila zemi skrze každou buňku. Kolem se zelenala krajina – jiná než u nás doma. Lesy plné štíhlých, vysokých kapradin, které jsem dosud neznala. Mechové cesty pružily jako polštáře, jako by mě samy nesly. Každý nádech byl čirý, voněl svěžestí a čistotou. Ptáci zpívali a jejich hlas se nesl jako hudba, která nepotřebovala slova.
Byl to zážitek, který se nezapíše jen do nohou, ale hluboko do srdce. Jít a jen být. S každým krokem o něco lehčí, o něco svobodnější, o něco víc sama sebou.
Jsem vděčná za tuto cestu. Za společnost ticha. Za to, že jsme šly každá svou cestou, a přesto spolu.