Sedím v plně obsazeném vlaku v mém oblíbeném směru – jih. Vymyslela jsem si pro sebe i kamarádku Helenku z Prahy, cvičitelku Feldenkraisovy metody, společný podzimní výlet na Kaštanovou stezku, čtyřdenní putování Jižním Tyrolskem. S nadšením a bez váhání přikývla. Ve vlaku opadávají obavy, které provází předstartovní horečka před cestou za neznámem. Prozatím vyrážím sama, s Helou se potkáváme až za tři dny v Bolzanu, tím cesta oplývá i trochou dobrodružnosti a dá se říct, že i hravosti. Hela cestuje letadlem a každá si ještě před setkáním naplníme své přání návštěvou vyhlédnutého místa.
Tento článek však bude z jiného soudku. Využívám dlouhé, ale pohodlné cesty vlakem, abych se dnes podělila ještě o jeden zážitek, který předchází Kaštanovou stezku, a ten se odehrál v beskydských kopcích, kdy jsme v malé skupince prožily „jóga trek“ za královnou Beskyd, Lysou horou, a nejen to, ale i sestup do malebné chaloupky v Malenovicích v šamanském duchu. Týden po devastujících povodních v některých oblastech naší republiky ovlivňuje plynulost dopravy a vlastně i účast. Přesto báječný komorní kolektiv vytvořil pocit ohromné sounáležitosti a přinesl nám všem opět pozitivnější náladu. Nesporný podíl na celkovém zážitku měl Roman, šaman a majitel chaloupky, ve které nám poskytl laskavou péči a nevšední zázemí. Než jsme se však octly v náruči tohoto místa, vyšlapaly jsme na nejvyšší vrchol Beskyd.
Vycházíme z Ostravice po úspěšném příjezdu vlakem, který se dostavil jen díky naší společné intuici, jelikož přestupů a změn v dopravě bylo nečekaně. Roman nám usnadnil výstup tím, že vyzvedl naše zavazadla. Přijíždí Lucka z Brna a jsme komplet. V programu jsem uvedla snídani v Ostravici, protože jsem věděla, že je tu několik míst pro dobré kafíčko. „Chyba lávky“, jak se říká. Na prvním místě nefungoval pressovač, na druhém z technických důvodů zavřeno a na třetím se otevíralo až v 11 h. Dokonalá shoda, jak první bod programu neuskutečnit. Ale je dobré to nevzdávat. U parkoviště stojí lákavý bistro stánek. Majitel ale zrovna odchází, málem jsem na něj vykřikla, že to není možné, aby právě teď odešel, pochopil snad z mého výrazu a nabídl nám porcelánový květinový šálek namísto plastového, pro použití koupě kávy z jeho automatu. A že nic není náhoda se nám hnedle zkraje potvrdilo. Povodně ovlivnily i turistické cesty na Lysou horu a pan majitel věděl kudy ne a kudy ano. Náš plán byl právě tam, kudy ne. Bez všech zavřených předešlých kaváren, bychom k ochotnému panu majiteli nedošly a musely bychom se vracet. Tedy ponaučení, když se jeví něco negativně, může se plynule změnit v pozitivní.
Trasa, kterou jsem stoupaly nebyla tak frekventovaná, jako ta, kterou jsme někteří již mnohokrát dříve absolvovaly. Byla pro nás všechny nová. Teplé sluneční počasí navozovalo výletní náladu, halilo nás do radosti z výšlapu. Uvědomila jsem si, že ve chvílích, kdy už jsme výstup pociťovaly celým tělem, přemýšlení se spíš zeslabuje, protože není na něj síla, je dobré si právě v tom nesnadném procítit přednosti, například, že jsme schopni takového výkonu, máme dobrou kondici a pak nahoře prožít ten kontrast, úlevu a radost ze zdolání výzvy. Jak dobré je zajít občas za svou komfortní zónu, nejen fyzickou, ale i například v případě, kdy nikdo z nás nevěděl, jaký kolektiv se sejde. Nezbývalo, než rozvinout schopnost přizpůsobit se druhým i okolnostem. A v našem případě, troufám si napsat, jsme byly jako jedna. Dobrá nálada a spousta společných témat se po kamenitém terénu nesla až na Bezručovu chatu a stejně tak i dolů přes hostinec u Veličků a Satinské vodopády. Ubytování nebylo hotelového typu. Jediná sprcha pro zpocené „horalky“, a to ještě v omezeném čase byla dokonalým ukazatelem, jak s nadhledem a vtipem lze pojmout malý diskomfort. Jak moc jsem si náš tým pochvalovala!
Celodenní trasa a fyzické nasazení přineslo příjemnou očistu těla i mysli, kterou jsme ještě umocnily ve večerním jinovém rytmu jógy. Tedy velmi klidném, hlubokém prožívání sama sebe v uvolňujících jógových pozicích, které tělo protáhlo po celodenní chůzi. „Starosti „města opadaly“, napětí odešlo a nastal čas, vlastně ne, „bezčas“, jen přítomnost, nabíjející, ozdravující, regenerující.
Po lehké a chutné večeři nás čeká závěrečný program dne. Do ticha hor a chaloupky se začnou rozléhat zvuky šamanského bubnu a dalších nástrojů, a šamanského zpěvu. Každá z nás se v uvolněné relaxaci plně odevzdává s důvěrou vedení Romana, který je pro mě symbolem pečujícího, klidného a laskavého člověka.
Usínám pod fotografií Machu Picchu. Vydatný spánek přišel záhy po ulehnutí, stejně jako posledně na tomto místě, kdy jsem si řekla, že si tento zážitek nemůžu nechat jen pro sebe.
Den byl dlouhý, byl jako dar, který jsme si rozdávaly každá navzájem, včetně štědré přírody.
Ráno vítáme společně jógou a poté vydatnou lahodnou kaší u dubového stolu v kuchyni, více než dvousetleté chaloupky.
Dvě z nás čeká nečekaně dlouhá cesta domů, protože opět doprava funguje úplně jinak, než podle jízdního řádu. Dodatečně se dozvídám, že tyto cestovatelky vše vzaly s nadhledem a humorem. Setkaly se totiž na této akci po několika letech dvě maminky, které se kdysi potkávaly, když vodily své děti do školky. A čtyři z nás pokračují ještě turistickou trasou zpět do Ostravice, kde nás do auta „naloží“ Lucka a bezpečně odveze domů.
Přeji vám krásné cesty s vrcholy či bez, ale v souladu se sebou, druhými a přírodou.
Janka