S jistotou prožijete jógové souznění –tělo – mysl – dech v jednom plynutí. Nebe je vám střechou a země náručí pro chvíle, kdy pečujete o své tělo, mysl i duši. To nechť je odrazovým můstkem k vědomí svého „já“ a možná přijde i KOUZELná změna. „Já“ tu nachází možná schůdnější cestu, než-li ve městě, k prostoru, kde je klid, žádný konflikt, žádné chtění či nechtění.
Pro náruživé chodce-turisty lačné okouzlujících výhledů se tu pne hřeben s nejvyšším vrcholem Kamenjakem. Zaplavíte své oči i srdce při západu slunce i v pravé poledne pocitem sepjetí se vším co je všude kolem vás. Blízké ostrovy tu potkáte jako na dlani a bude se vám chtít vzlétnout nad širé moře jako rackům i orlům, kteří tu kroužili nad mou hlavou a skalistým hřebenem. Půvabná hospůdka poskytne zázemí pro odpočinek i osvěžení. Žabky musíte vyměnit za pevnou obuv neboť rozkvetlá bodláčí, ač skvostná pro pohled, a kamenitý terén vyžadují jistý krok.
Vůně ostrova – ach, jak omamná, hltám ji každým nádechem. Směs borovicových stromů, moře, rozkvetlé levandule a místních bylin v naprosté čistotě marně přenáším zpět domů. Jen levandulový olejíček mi připomíná tento kout země, dosud jsem nenašla voňavější místo.
Slunce je okouzlující, hřejivé a hladivé, ale občas je příjemné zažít stín lesa, který poskytne úkryt a možná i střípek dobrodružství. Hraji si tu na Robinsonku, když se prodírám sama stezkou obklopenou „pralesem“. Takový může ve vás být i les Dundo – přírodní rezervace, která dýchá klidem, cvrkotem cikád a je dostatečně rozlehlá, abyste mohli objevovat stále nové a nové stezky, možná i setkání s místními obyvateli – hady a ještěrkami. Protínám pavučiny, které se pnou nad chodníčkem, nepříliš mnoho zájemců má tento stinný les, skrze který se můžete toulat celý den a pak, na romantické odlehlé pláži svlažit své tělo.
Mé nitro jásá a zároveň se naplňuje hlubokým klidem a mírem, když můžu kráčet rabskými uličkami, bílé vápencové kameny mě obklopují ze stran, jež tvoří zdi domů, ale také se jich dotýkají má chodidla. Jako bych se octla v jednom uceleném prostoru, čistota bílé barvy a příjemný chládek působí tak, že mysl dostává červenou a můžu se tak octnout v tady a teď zcela přirozeně. Stav bezčasí je podtržen návštěvou kostelíčka, stojícího na úplném konci historické části Rabu, jakoby vše chtěl podržet a pozastavit v bdělé přítomnosti, nenechat rozplynout ve světě plném impulsů. Vůně kadidla a svatý Antonín mě již po několikáté obejmou a usadí do lavice, která se mi vždy jen těžce opouští. Já vím, umět být tady a teď v běžných každodenních činnostech je právě to nejdůležitější. Přesto mě při pobytu na Rabu vždy mnohokrát tato oáza kostelíčka přivábí.
Sladké nicnedělání – dolce fare Niente – jak se dozvíte ve filmu „Jíst meditovat,milovat“ je typické pro alespoň částečné chvíle dovolené. Mívala jsem přitom vždy pocity neužitečnosti, ztráty času. A teď? Užívám si každým pórem chvíli, kdy se naprosto odevzdávám v pozici šavásáně (lehu na zádech) hřejivým paprskům slunce na romantické oblázkové pláži. Je jich tu k takovému dlení opravdu dostatek, navíc koruny borovic poskytují i příjemnou oázu stínu, a když už je tělo natolik prohřáté, tak stačí se jen ponořit do průzračného hávu moře. A k dětské radosti mi stačí zapůjčené brýle, skrze něž můžu nejen splývat, ale i splynout snadněji s mořským životem. Je to tak nádherné mít nad sebou nebo pod sebou hejno kouzelných rybiček!
Nejen užitečné, ale opět použiji slovo romantické, jsou plavby lodí pro pevninské obyvatele. Vzbuzují nesmírnou pokoru, protože v tu chvíli je vidět naše „maličkost“ opravdu zřetelně. Jsem jako kapka v moři. Příroda vyjadřuje a prosí o respekt. Na Rabu ji lze vnímat každým pórem, úcta mě provází, ať už vítr duje celou noc a moře se rozvlní nebo snese prudký déšť, než se zase vrátí hřejivé paprsky slunce.
A pokud nemáš „parťáka na cestu“, nezoufej. Být sama nemusíš, kolektiv jógových nadšenců Tě každé ráno a večer přivítá a mezitím promlouvej k sobě, nebo mlč sama se sebou. Zažívej ticho, poznávej svá zákoutí, těš se z přírody, objevuj sama sebe a cesty k novým obzorům vnitřním či vnějším. Poslouchej zpěv ptačí, řeč racků a když sedíš na pláži nechej smýt zvuky a pohyby vln vše tíživé, těžké a bolestné v sobě. Pročisti se a zůstaň v tom vyklizeném prostoru šťastná v pouhém bytí.
A jistě něco navíc.
Janka